Dnes si povíme o cestě k chatám „Sestrenskie“, respektive k průsečíku řek Panfentiev a Vikhlyantsev, mezi lidmi „Sestrenkin kalhot“ a o tom, zda se tam vyplatí jet na kole.
Tato silnice, na rozdíl od většiny ostatních v okolí Kamyshinu, není bohatá na krajinu. Kolem jsou souvislá pole a letní chaty a dva malé jehličnaté lesy.
Má však jedno velké plus, což je také mínus. Téměř 4 km ve směru „Sestry“ silnice klesá, takže v tuto chvíli nemusíte šlapat. Ukázalo se to asi takto: 2 km klesání, pak 300 metrů malé stoupání s odbočkou. A pak po dachách další 2 km sestupu. A samozřejmě musíte pochopit, že při zpáteční cestě budete téměř vždy muset jít do kopce. Ale stojí za zmínku, že výstup není strmý, a pokud si přejete a trochu fyzické přípravy, můžete do něj vylézt na kole.
Dalším příjemným faktorem této trasy je krása, která na cestujícího čeká na konci cesty. Když jste se přiblížili k samému břehu řeky, můžete si uspořádat malý piknik, abyste získali sílu na zpáteční cestu.
Dalším nepříjemnějším okamžikem na této trase je to, že na výjezdu z Kamyshinu a před začátkem sestupu se silnice skládá výhradně z hlubokého sypkého písku. Ne každý, dokonce i velmi dobře vyškolený sportovec, bude schopen jezdit na tomto písku. Buďte tedy na chvíli připraveni na kole.
Obecně platí, že se tam vyplatí jít alespoň jednou, i když znáte „Sestry“ jako svou dlaň, ale zároveň jste tam nikdy nejezdili na kole. Kde jinde najdete 4 km dlouhý svah v dosahu města. Stojí za námahu si tento sestup na zpáteční cestě užít. A čerstvý říční vzduch, který vás v cíli čeká, vám dodá živost a nedovolí vám myslet si, že cesta zpět jde do kopce.
Existuje také možnost obejít písečnou část silnice podél volgogradské dálnice. Ne každý však chce jet po dálnici na kole a prodloužit si tak cestu o několik kilometrů.
